Stanice na obzoru

Před svým úspěšným, světově proslulým románem Na západní frontě klid napsal E. M. Remarque tři prózy. K těmto raným dílům patří i Stanice na obzoru, strhující milostný příběh, který v knižní podobě vyšel v Německu poprvé až v loňském roce.

Román původně vycházel na pokračování v letech 1927 - 28 v berlínském ilustrovaném magazínu Sport im Bild a lze v něm rozpoznat všechny charakteristické rysy pozdějších autorových próz. Spojují se v něm milostná tematika, popisy mondénního společenského života, prostředí automobilových závodů a vytříbené dialogy. Tím Stanice na obzoru nejvíce připomíná román Nebe nezná vyvolených z roku 1961.

Příběh automobilového závodníka Kaie, nevyrovnaného a nepokojného mladého světáka a bonvivána, je vyprávěním o chlapském kamarádství a rivalitě, o ženách, o těkavém neklidu, výstřelcích a povyraženích bohémské společnosti. Kai hledá a posléze nalézá sám sebe prostřednictvím tří žen, jež pro hrdinu představují rozličné možnosti jak si uspořádat vlastní život. Přes tajemnou a sebevědomou Lilian, zemitou Barbaru a koketní Maud dospívá nakonec Kai k poznání další životní cesty a po dramatickém souboji za volantem vozu nalézá svou stanici na obzoru, která mu dlouho připadala neurčitá a nedosažitelná.

Návrh obálky: Viera Fabianová