V době od prvního vydání se objevily nové poznatky o fyziologii oka a mechanizmu vidění, které bylo nutné zahrnout do aktualizovaného vydání díla. Jedná se o poznatky jak o struktuře sklivce, tak o významu pigmentového epitelu sítnice, které jsou klíčové při diagnostice i při léčení očních chorob pomocí kmenových buněk a transplantace pigmentového epitelu.
Kniha seznamuje čtenáře s anatomií a fyziologií zrakového ústrojí, s vlastnostmi optického prostředí, s elektrofyziologií i potřebnými znalostmi z biochemie a dalších potřebných oborů.
V prvních kapitolách je podán přehled anatomie a biochemie zrakového ústrojí. Podrobně je popsána struktura jednotlivých vrstev stěny oka i obsahu oční koule, včetně nejnovějších poznatků v ultrastruktuře tkání. Další kapitoly se zabývají také anatomií a fyziologií očních přídatných orgánů, funkční topografií zrakové mozkové kůry s jejími senzitivními, senzorickými i motorickými oblastmi a fyziologií cévního systému oka. Podrobně je probírána problematika regulace tvorby nitrooční tekutiny, která podmiňuje výši nitroočního tlaku a náchylnost ke vzniku zeleného zákalu, metody jeho měření a farmakologické účinky jednotlivých typů biochemických látek, které ovlivňují tvorbu nitroočního moku i jeho odtok. Zdůrazněn je význam hematookulární bariéry. Další části publikace se zaměřuje na fyziologické jevy zrakového systému, jako je refrakční stav oka, akomodace oka, barvocit, zraková ostrost, zorné pole. Popsána je i elektrofyziologie vidění v závislosti na funkci sítnicových elementů, jsou zmíněny elektrofyziologické vyšetřovací metody, které umožňují objektivní vyšetření funkční aktivity sítnice a zrakové dráhy, včetně nejmodernější multifokální elektroretinografie. Zmíněny jsou i fyziologie očních pohybů, vývoj a stupně binokulárního vidění a psychofyzikální aspekty vidění. V závěru publikace jsou popsány současné trendy ve vývoji umělé sítnice a sítnicových protéz, které jsou vyvíjeny pro nemocné se zbytky zraku.
