Skladbou Dominika Melichara se dostáváme do jiného světa. Je to svět jazyka, jeho rytmu, repeticí. Básník pracuje se slovy jako s oštěpy, jejich zvučnost létá okolo uší. Za každým slovním spojením je konkrétní obraz, který se dere do mysli. Skladba je imaginativní i meditativní, naplněná obrazy i úvahami. Antický mýtus, který je zde použit jako střed i rám, nám může sloužit jako opěrný bod pro čtení naší vlastní současnosti. Je ještě v tomto světě místo pro Orfea? A co znamená život?