Od sedmého století před Kristem se dalších tisíc let do Středomoří šířily z Malé Asie a Egypta četné magické kulty. Působily nejčastěji "ilegálně" vedle oficiální víry. Tajemných obřadů se zájemci směli zúčastnit až po zkušební lhůtě a po přijetí přísného závazku mlčenlivosti. Poté jim byly svěřovány rozličné exkluzivní poznatky, například o smyslu života, smrti či znovuzrození nebo o úmyslech bohů.

Zásluhou římských vojáků se kulty rozšířily až na území dnešního Německa a Británie. Byly to především ženy, které se nechávaly kultovně zasvěcovat a pak rozličnými způsoby vzdávaly hold Dionýsovi, velké matce bohů Kybelé nebo Isidě. Dionýsos jako bůh bujné přírody inspiroval například k pijáctví, tancům, písním, vášnivým emocím a milostným orgiím.

Kybelé měla pod patronací vinařství a obdělávání půdy. V Římě byla Kybelé oslavována formou krvavých orgiastických obřadů, při nichž se její stoupenci někdy vyklešťovali. Isis byla uctívána společně se svým bratrem a manželem jako egyptské božstvo.

Ve třetím století před Kristem se však její kult rozšířil do Řecka a poté i do Říma. Největšího rozkvětu dosáhl ve třetím století našeho letopočtu Mithrův kult, vyznávaný především římskými legionáři. Mithra - božský ochránce práv a bůh slunce - byl původně uctíván jen Peršany. Římští vojáci v něm však spatřovali svého ochránce v boji proti zlu a spolehlivého prostředníka k návratu do věčné existence.

Přitažlivost kultů zesiloval fakt, že bývaly zakázány a příslušnost k nim byla někdy i přísně trestána. Nikdy se nezformovaly do podoby církví, a tudíž nezrodily žádné kacíře. V kultech se sdružovali bohatí, chudí, ženy, muži, otroci i vládci.