Prozaický debut básnířky Oksany Vasjakinové. Jedná se o dokumentární, autobiografický text, který se odvíjí kolem vypravěččiny cesty s matčiným popelem z Volgogradské oblasti na rodnou Sibiř. Z Volgogradu do Moskvy, z Moskvy do Novosibirsku a Irkutsku letadlem s přestupy a poté čtrnáct hodin autobusem přes tajgu do městečka Usť-Ilimsk, ve kterém jako by všechny cesty končily. Tato dlouhá trasa představuje kostru románu, kolem níž se soustřeďuje vyprávění o smrti, umírání a loučení provázeném nesmyslnou byrokracií. Cesta do rodných míst je zároveň cestou k pochopení vlastní sexuality, ženskosti i způsobu, jak o těchto tématech dnes vypovídat.
Autorka se ve svých úvahách obrací k řadě svých předchůdkyň, mimo jiné i k avantgardistce Jeleně Gurové či lágrové spisovatelce Anně Barkovové aj. Románové pasáže se prolínají s esejistickými, přítomnost s minulostí. Svým zájmem o rodinnou paměť je román blízký próze ruské básnířky a esejistky Mariji Stěpanovové Památce paměti (Pamjati pamjati 2017, česky 2021), míšením intimního světa s úvahami o literatuře a umění zase prózám britské spisovatelky Olivie Laingové. Vasjakinová za Ránu obdržela literární cenu NOS (2021).
