Stanislav Kolíbal (1925) patří ke klíčovým osobnostem českého umění druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Od 50. let se systematicky věnuje sochařství. Zásadní zlom v jeho výtvarném myšlení přišel na přelomu 50. a 60. let. Od té doby zcela originálním způsobem propojuje formální aspekty s významovým obsahem díla. Používá při tom jazyk geometrie a abstrakce, když se po svém postupně dotýkal aktuální problematiky minimalismu, instalace, konceptualismu, hnutí arte povera, konstrukce a dekonstrukce či neomodernismu. Zprvu ho zajímalo téma lability a principy času, trvání a zániku, po té ho zaujaly otázky iluzivnosti fikce. Jistá proměna Kolíbalova díla nastala při umělcově jednoročním pobytu v západním Berlíně (1988/89), kam se dostal na základě prestižního stipendia DAAD. Přimkl se výrazněji k jazyku geometrie, která je mu však prostředkem k vyjádření shody a harmonie. Kniha, která je autorským konceptem, přináší syntetický pohled na umělcův svět, jehož souřadnicemi jsou geometrie a abstraktní tvorba, vnímané ovšem v širších otázkách lidské existence a smyslu života. Kolíbalovi jde o dohledávání vnitřních vazeb a základních souvislostí, které jsou konstantami jeho života a tvorby. Kniha je rozdělena do dvou částí: první tvoří Reliéf, socha, instalace 1963 - 2012, zahrnující chronologicky řazená nejvýznamnější Kolíbalova díla, druhá Projekty a realizace 1963 - 2012 obsahuje realizované i nerealizované práce pro architekturu.
