První světová válka je poměrně dávnou historickou událostí, jejíž pamětníci již nežijí. O jejím průběhu bylo napsáno hodně knih, včetně pamětí jejích přímých účastníků. Protože Češi v ní bojovali v řadách poražené rakouské-uherské armády, je pro nás o to zajímavější příběh Československých legií. Legie se formovaly z vojáků přeběhnuvších na stranu protivníka v Rusku, Francii nebo v Itálii. Nejznámější je historie legionářů v Rusku, protože po bolševické revoluci v roce 1917 a uzavření separátního míru Ruska s Německem se zapojili do občanské války na straně „bělogvardějců“. Rudá armáda je spolu s „bílými“ postupně vytlačila na Dálný východ. Z Vladivostoku se pak dostali domů lodí a celá tato odysea trvala až do roku 1920.
Také historie čs. legionářů v Rusku je dobře popsaná a zdálo by se, že už k ní není co dodat. Pak ale rodina jednoho českého legionáře objeví autentický rukopisný deník, který nebyl ještě nikdy publikován. Jak se ukázalo, je to čtivý příběh z této doby. Nepřináší sice žádná nová historická fakta, ale je cenný osobním pohledem na tehdejší události. Poměrně překvapivá je autorova informovanost o tehdejších událostech ve světě, které měly vliv na osud legií. Zápisky jsou psány vesměs strohým deníkovým stylem, ale místy se autor rozepisuje a text je stylisticky zajímavý. Pro jeho vydání tak stačily jen skutečně drobné úpravy. Zachovány byly i archaické výrazy a obraty, které zdůrazňují jeho autentičnost.
Osudy legionáře Josefa Zimy jsou zajímavým příběhem člověka, který strávil šest let ve světové válce a občanské válce a jako voják prošel velký kus světa. Může být příspěvkem k nastávajícímu 100. výročí začátku první světové války.
