Jaroslav Seifert se narodil v Praze 23. září 1901. Jeden z největších českých básníků, publicista, překladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984). Po nedokončených studiích se věnoval novinářské práci a literatuře. Pracoval v různých redakcích a vydavatelstvích.
Jako první z avantgardních básníků dospěl k poezii " ohroženého domova ". Svou tesknou a zpěvnou lyriku prohloubil filozofickými reflexemi a umocnil volným veršem.
Z jeho bohaté, více než šedesátileté tvorby vybíráme u>:
a) proletářská poezie b>
Město v slzách, Samá láska i>
b) poetismus b>
Na vlnách TSF, Slavík zpívá špatně, Poštovní holub i>
c) 30. roky b>
- intimní lyrika: sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem i>
zhasnou světla i> - reakce na mnichovskou zradu
d) za okupace b>
- sbírky Vějíř Boženy Němcové, světlem oděná,
Kamenný most i>
e) po válce b>
- sbírka Přilba hlíny i> - 3 cykly: Osm dní, Říp v okně i> (básně z válečných let), S otevřený náručí i> (zážitky z května 1945)
- sbírka Šel malíř hubnout do světa i>
- básnická skladba Píseň o Viktorce i>, sbírka Maminka i>
f) 60. roky b>
- tvorba po desetileté odmlce - reflexivní lyrika, nepatetický pohled na svět - vliv existencialismu, pocit úzkosti z totalitní moci; nepříjemné životní zkušenosti
- sbírky Koncert na ostrově, Halleyova kometa, i>
g) 70. a 80. roky b>
- publikace v samizdatu - vzpomínky, životní bilancování, verše přátelům, láskám, Praze
- sbírky Deštník z Piccadilly, Morový sloup, bytí básníkem i>, kniha vzpomínek Všecko krásy světa i>
Český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu.
Erben je znám především jako sběratel lidové poezie. Ve smyslu názorů bratří Grimmů, s kterými se znal, hledal v ústní lidové slovesnosti odraz starých mýtů (slovanských, na rozdíl od Grimmů, kteří hledali germánské, jež lidové podání a tradice během věků přetvořily a často zakryly. Výsledkem Erbenovy sběratelské činnosti byly tři svazky Písní národních v Čechách (1842–1845), jejich přepracované a rozšířené vydání vyšlo roku 1864 s titulem Prostonárodní české písně a říkadla.
Nejvíce však Erben proslul sbírkou Kytice z pověstí národních (1853), (zkráceně jen Kytice), která vyšla podruhé roku 1861, a to v rozšířené verzi (s oddílem příležitostných písní) s názvem Kytice z básní K. J. Erbena. Jádrem této sbírky je dvanáct (později vyšla i 13. balada – Lilie) básní oddílu Pověsti národní, jimž předchází úvodní báseň Kytice.