Je to silný lidský příběh, brilantně napsaný autorkou, která se po roce 2000 náhle zjevila a zazářila na literárním nebi. Věra Hofmanová alias Květa Legátová byla za knihu Želary v roce 2002 vyznamenána Státní cenou za literaturu. Novelu Jozova Hanule lze chápat jako pokračování povídkového cyklu Želary, nedotváří jej však, spíše jej doplňuje. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků. Vzápětí byl podle literární předlohy vytvořen filmový scénář a natočen film Želary (2003). V centru dění novely Jozova Hanule odehrávající se za německé okupace naší republiky je lékařka Eliška. Spolu se svým kamarádem Slávkem a ženatým milencem Richardem se zapojila do odbojové činnosti. Ta je však brzy odhalena a Richard emigruje. Slávek Elišku varuje před nebezpečím, které jí teď hrozí a přesvědčí ji k odchodu z města. Jejím budoucím domovem se má stát vesnice Želary na moravském Slovácku a jejím manželem prostý, nevzdělaný dřevorubec Joza, pacient, jemuž darováním své krve v nemocnici zachránila život. Eliška je donucena změnit identitu a přijmout nové jméno – Hana... Příběh se dotýká něčeho, co je pro většinu lidí jaksi známé, niterné, pochopitelné, protože jde o snahu každého člověka dosáhnout celistvosti, stát se tím, čím opravdu je, tedy sám sebou – najít své bytostné já. A hlavní hrdinka tohoto příběhu samu sebe nachází a potkává svou životní lásku.