Jen máloco má pro nás zásadnější význam než náš vlastní život. A jen v máločem se vyznáme méně. Působení dnů a let života, kdy nechápeme, co se děje, se střídá a přináší nenápadné zvětrávání. Začínáme pochybovat o tom, kam vlastně patříme a ztrácíme přehled o tom, co je v životě nejdůležitější… Práce Johna Eldredge, který ideově navazuje na předchozí titul Pozor! Srdce muže, formou příběhů a volných úvah čtenáři nabízí východisko ze zdánlivě bezvýchodné situace. Vede k poznání, že mají-li se skutečně věci změnit, pak k první a nejdůležitější změně musí dojít v našem nitru – vlastním srdci. Dává nám nahlédnout, že * můžeme a máme přijmout naší skutečnou identitu; * můžeme a máme vstoupit do bitvy o náš vlastní život, který má být životem v plnosti; * můžeme a máme zápasit o své vlastní srdce; * potřebujeme na životní pouti a při svých zápasech přátele, kteří nás přijmou, pochopí a podrží vždy, kdy to budeme potřebovat. Žijeme v době, kdy je proti nám použita strategie zaměstnat a pohánět. Jen se zeptejte svých známých, jak se jim vede. Devět z deseti odpoví něco v následujícím smyslu: Nestíhám… Mám hrozně moc práce… Smrtonosný plán, který stojí proti nám zní: Udržuj je v poklusu. Pak nebudou mít čas starat se o své srdce. Postaráme se, aby vyhořeli, a pak je dostaneme… Ale nikdo z nás přeci nechce, aby vyhořel a padl. Nejsme tu jen sami za sebe, jsou tu i jiní, kteří na nás spoléhají. I proto se musíme starat o své srdce…
