Už jsou to téměř tři roky, co se v okolí Richmondu začaly ztrácet mladé milenecké dvojice – jejich těla byla objevena až po několika týdnech, hluboko v lesích, a skončila na pitevním stole doktorky Kay Scarpettové – ta však nedokáže určit, jak tito lidé zemřeli. Čtvrtý nevyřešený případ mění celou situaci v noční můru – stejným způsobem právě zmizela i Debora Harveyová, dcera vysoce postavené a všeobecně známé osobnosti. Pat Harveyová je ochotná udělat cokoli, aby dceru zachránila, a když se jí to nedaří, obviní Kay z neschopnosti a vystaví ji útokům médií. Navíc Kay s postupem času zjišťuje, že jí členové vyšetřovacího týmu lžou a podsouvají jí falešné stopy. Nezbude jí než pustit se do pátrání na vlastní pěst…
Ukážka z textu
„Ve všech případech,“ říkala paní Harveyová, „byly dveře nezamčené, klíčky v zapalování, nepodařilo se objevit žádné známky zápasu a nezdálo se, že by se cokoliv ztratilo. Způsob provedení byl v podstatě stejný.“
Složila své poznámky a vsunula je zpátky do kapsy.
„Jste dobře informovaná,“ poznamenala jsem lakonicky. Nezeptala jsem se, jak informace získala; předpokládala jsem totiž, že jejich shromažďováním pověřila své podřízené.
„Byla jste u toho od začátku,“ pronesla. „Zkoumala jste všechna těla. A přesto, jak jsem pochopila, nevíte, co je zabilo.“
„To je pravda. Nevím,“ odpověděla jsem.
„Vy nevíte? Nebo to prostě nechcete říct, doktorko Scarpettová?“
Ve své profesi žalobkyně si Pat Harveyová vysloužila všeobecnou úctu, dokonce možná obavy. Nezastavila se před ničím, byla agresivní, a já jsem najednou měla pocit, že se její veranda změnila v soudní síň.
„Kdybych znala příčinu jejich smrti, nebyla bych ji označila za neznámou,“ prohlásila jsem klidně.
„Ale jste přesvědčena, že byli zavražděni.“
„Jsem přesvědčena, že mladí, zdraví lidé náhle neopustí svůj vůz a nezemřou přirozenou smrtí v lese, paní Harveyová.“
