Nikdy předtím nebyl život této sporné osobnosti představen veřejnosti v tak jasných a živých barvách. Autor líčí, co znamenalo být od narození vychováván pro osamělé postavení na samém vrcholu národní hierarchie a uctívaný symbol na úrovni bohů. Mladý císař, který byl ovlivněn nezvyklou kombinací japonské císařské tradice a moderního vědeckého světového názoru, se postupně ujal prvořadé role. Přitom se spojil se sílícím ultranacionalistickým hnutím, které usilovalo o zachování náboženského uctívání císaře, bránil se pokusům o omezení své moci a neustále si pěstoval vlastní obraz váhavého, pasivního panovníka. V knize vidíme Hirohita ve skutečné podobě, totiž jako člověka disponujícího silnou vůlí a skutečnou autoritou.
Kniha Hirohito a vznik moderního Japonska, která se opírá o rozsáhlý soubor nikdy předtím nevyužitých primárních pramenů, je snad nejpoučnější v pasážích, v nichž strhává závoj z mytologie, která dosud zahalovala císařův vliv na světovou scénu. Bix se soustřeďuje na těsnou spolupráci císaře s poradci a celou řadou po sobě jdoucích japonských vlád, a nově objasňuje příčiny vypuknutí války v Číně, k němuž došlo v roce 1937, a zahájení války v Asii a v Tichomoří v roce 1941. Podle dosud běžně zavedených představ nebyl hnací silou sílící zahraniční agresivity Japonska císař, ale stála za ní elitní skupina japonských militaristů, avšak skutečnost, jak jsme svědky při četbě této práce, byla naprosto jiná. Autor na základě dokumentů podrobně dokazuje, jak výraznou a rozhodující roli sehrál Hirohito ve válečných operacích od obsazení Mandžuska v roce 1931 přes útok na Pearl Harbor až po osudové rozhodnutí přistoupit na bezpodmínečnou kapitulaci, k němuž císař dospěl v roce 1945. Hirohito ve skutečnosti tvrdošíjně prodlužoval válku a jako východisko z neřešitelné situace využil hrozné důsledky shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, jakož i sovětského vstupu do války. V knize se dočítáme, jak od okamžiku kapitulace usilovali američtí i japonští nejvyšší představitelé o udržení Hirohita na trůnu, o zastření jeho válečné role a o přeměnu historického vědomí Japonců. Rozhodujícím předpokladem úspěšnosti této strategie se stalo Hirohitovo spojenectví s generálem MacArthurem, který císaři dopomohl k udržení jeho postavení a k tomu, aby se zbavil své militaristické podoby, kdežto on sám využíval císaře k dosažení vlastního cíle, jímž bylo proměnit Japonsko v mírumilov nou zemi. Oboustranné partnerství zaručovalo, že císařova podoba přetrvá v plné velikosti i v poválečných letech a v pozdějších desetiletích, v nichž Japonsko začalo pronikat do moderního věku a snažilo se ze všech sil – jak činí ostatně dosud – vypořádat se s vlastní minulostí.
Až do samého konce životní dráhy, která ztělesňovala vnitřně protikladné, střetávající se cíle japonského vývoje, se Hirohito nevzdal zájmu o politiku a nepřestal dbát o své místo v dějinách.
