Malíř a grafik Ferdinand Staeger se narodil roku 1880 v Třebíči. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Jakuba Schikanedera. Byl členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách. Živil se jako kreslíř pro časopisy Švanda dudák a Zlatá Praha. V širší známost vešel svojí spoluprací s mnichovským časopisem časopis Jugend, představujícím nejvýznamnější platformu tehdejších uměleckých snah, jehož jméno inspirovalo dodnes užívaný termín Jugendstil, obdobu u nás užívaného názvu secese. Od roku 1908 žil s přestávkami ve Vídni, v Třebíči a Mnichově. Přestože byl vynikající malíř, prosadil se zejména jako grafik. Ilustroval řadu literárních děl, mimo jiné od Adalberta Stiftera, Josepha von Eichendorffa, Hanse Fraungrubera, Eduarda Mörikeho nebo Gerharta Hauptmanna. Staegerovy práce vynikají delikátní, jemně traktovanou kresbou s až minuciózními prvky, upomínajícími spíše na atmosféru biedermeieru. Druhá polovina dvacátých let minulého století představuje pozvolný útlum grafické tvorby a výraznější návrat k malbě. Postupně se u něj projevovaly vlivy symbolismu a propracoval se k exaltovanému projevu kladoucímu důraz na dokonalost formy a malebnost mystických, tajemných, vizí. Během druhé světové války byla velká část jeho díla zničena. Zemřel v roce 1976 v německém Waldkraiburgu.