Shrnutí nových psychologických a medicínských pohledů na vznik, projevy, možnosti terapie a prevence návykového chování a závislostí předkládané naším předním odborníkem na danou problematiku.
Autor v knize vysvětluje základní pojmy, popisuje psychologické a biologické mechanismy návykového chování a uvádí podrobný přehled typů závislostí. Věnuje se také zvláštnostem věkových kategorií, pohlaví, vlivu rodiny, kultury a náboženství. Ve druhé části své práce popisuje postupy používané při léčení nejrůznějších návykových problémů. Tato hutně zpracovaná kniha je určena psychologům a terapeutům, sociálním pracovníkům, učitelům a vychovatelům (zejména protidrogovým preventistům), lékařům.
Ukázka
Úvod
Léčbou a prevencí návykových nemocí se zabývám více než dvacet let. Tato kniha se pro mě stala dobrou příležitostí rozdělit se s odborníky i vzdělanými laiky o své zkušenosti. Adresátem je především lékař, psycholog, terapeut, tedy ten, kdo chce pomáhat lidem s návykovými problémy. Při psaní tohoto textu jsem měl na zřeteli potřeby praxe. Z vlastní zkušenosti se dokážu vcítit do situace terapeuta, který spěchá z jedné léčebné aktivity do druhé a klade si otázku: „Co budeme dneska dělat?“ Jsem přesvědčen, že kniha nabízí v takové situaci konkrétní podněty.
Podněty pro praxi
Zjišťování zhoršené sebekontroly
Typická otázka ke zjišťování zhoršené sebekontroly ve vztahu k alkoholu je „Jak často se vám stalo, že jste si chtěl dát jen jedno nebo dvě piva a pak jich vypil daleko více?“ Podobně mohou vypadat otázky ve vztahu k drogám: „Vzal jste si někdy větší dávku, než jste měl původně v úmyslu?“ nebo „Bral jste drogy delší dobu, než jste původně chtěl?“
Přirovnání k autobusu
Abychom poněkud komplikovanou problematiku vztahu bažení a sebeovládání pacientům přiblížili, používáme následující přirovnání. Psychiku člověka lze přirovnat k autobusu. V autobusu se kromě jiných cestujících veze i pan Blbec. Jestliže začne pan Blbec vykřikovat, že chce řídit, je to bažení. Jestliže ho k řízení pustíme, je to ztráta sebeovládání. Ztráta sebeovládání je samozřejmě mnohem nebezpečnější. V rámci skupinové terapie je např. možné nechávat pacienty, aby řekli, jak budou na pana Blbce reagovat, až bude zase chtít převzít řízení jejich autobusu. Typickou reakcí bývá vykázání pana Blbce do zadní části vozidla, často s poukazem na nehody, které dříve zapříčinil.
,br>
3. znak: Somatický (tělesný) odvykací stav
Příklady z praxe
Měl jsem hrozný křeče, potil jsem se, měl jsem průjem, zvracel jsem, byla mi zima a potom naopak hrozné horko, bolely mě klouby. (Závislý na heroinu, 21 let)
Když vysadím pití, jsem podrážděný, nervózní, namlouvám si, že se musím napít. (Závislý na alkoholu, 52 let)
Já osobně jsem zažil odvykání a projevovalo se to, že mě začalo bolet břicho, záda a všechny klouby a dostával jsem do těla křeče. (Závislý na heroinu, 22 let)
Odvykací stav začíná druhý den, když se cítím unavený, ospalý, chvěji se. (Závislý na alkoholu, 56 let)
Asi poslední měsíc jsem nemohl jíst, měl jsem třesavku a musel jsem se znovu napít. (Závislý na alkoholu, 55 let)
Odvykací příznaky se u mě projevovaly nervozitou, pak pocitem na zvracení, střídavě horko a zima po těle, bolestivé křeče svalů a nejhorší pro mě byla úzkost, která jako by vycházela ze srdeční krajiny. V tomto stavu se u mě často objevovala nezkrotitelná touha po droze. (Závislý na heroinu, 28 let)
Je to nepříjemné, třes rukou, časté bolení hlavy, pocení a zimnice a nervozita. (Závislý na alkoholu, 23 let)
Pro tuto diagnózu odvykacího stavu musí být splněna následující kritéria:
1. nedávné vysazení či redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání;
2. příznaky jsou v souladu se známými známkami odvykacího syndromu (viz dále);
3. příznaky nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky a nejsou lépe vysvětlitelné jinou psychickou či behaviorální poruchou.
Následují diagnostická kritéria pro některé odvykací syndromy:
Alkohol, alespoň 3 příznaky z následujících: bolesti hlavy, pocení, zrychlený tep nebo vyšší krevní tlak, tzv. velké epileptické záchvaty (GM), nevolnost či zvracení, přechodné halucinace nebo iluze, psychomotorický neklid, pocit choroby a slabosti, nespavost, třes jazyka, víček nebo prstů.
Opioidy (např. heroin), alespoň 3 příznaky z následujících: slzení, zívání, výtok z nosu, bolesti svalů či křeče, husí kůže nebo opakované pocení, zrychlený tep nebo vyšší krevní tlak, křeče v břiše, nevolnost či zvracení, neklidný spánek, rozšíření zornic, silná touha po opiátu.
Kanabis (např. marihuana nebo hašiš): definitivní kritéria nejsou stanovena, může trvat od několika hodin do sedmi dní, projeví se např. úzkostí, podrážděností, třesy rukou, pocením a svalovou slabostí.
Sedativa a hypnotika, alespoň 3 příznaky z následujících: zrychlený tep, bolesti hlavy, insomnie, tzv. velké epileptické záchvaty (GM), třes jazyka, víček nebo prstů, přechodné halucinace nebo iluze, pokles svalového tonu ve stoji, psychomotorický neklid, nevolnost či zvracení, pocit choroby a slabosti, paranoidní představy (cítí se pronásledován).
Kokain a jiná stimulancia (např. pervitin) alespoň 2 příznaky z následujících: letargie a únava, bizarní nebo nepříjemné sny, zvýšená chuť k jídlu, zpomalení psychomotoriky či neklid, silná touha po droze, nespavost nebo nadměrná spavost.
