"V předmluvě k této drobné knize se od Vladimíra Smékala dovídáme, že je Nicky Hayesová britská psycholožka, která píše učebnice a za učebnici je možno považovat i tento stručný úvod. Kromě jiných je tato kniha doporučena studentům, pokud však student očekává skripta, která je možno se naučit nazpaměť a pak je úspěšně přeříkat u zkoušky, bude zklamán.
Hayesová předkládá 6 kapitol, ve kterých na začátku vždy uvede čtenáře do daného tématu, které je následně rozebíráno a ilustrováno mnohými konkrétními experimenty a vždy jsou také uvedeni jejich autoři.
V první kapitole „Kontexty sociální interakce“ jmenuje autorka tři kontexty fyzický, sociální a kulturní, ve kterých se naše interakce odehrává. Zajímavé je zastavit se u kulturního kontextu – psychologie bývá kritizována za to, že se zaměřuje na lidskou zkušenost bílých Severoameričanů ze středních vrstev. Tento etnocentrismus může zkreslit předmět zkoumání a výsledky nemusejí platit pro všechny typy a podoby lidské zkušenosti. Rovněž co se týče nazírání a chápání sebepojetí, je kritizováno tradiční západní individualistické pojetí jáství.
Druhá kapitola o konverzaci a komunikaci přináší mnoho popisů různých výzkumů z této oblasti. Pojednává o neverbálních signálech, analýze diskurzu, teorii atribuční a teorii kovariace, které vysvětluje.
Jak lidé vzájemně ovlivňují své chování? Způsobí přítomnost druhých lidí sociální facilitaci nebo její pravý opak čili sociální lenivost, že při koncertě třídního sboru budeme jen tak otevírat ústa naprázdno? A další podobné otázky o vzájemném působení lidí řeší třetí kapitola.
Následně se můžeme dovědět, co všechno hraje roli při našem vnímání druhých osob, co nás vede k vytváření a udržování vztahů, jak si vybíráme podle přitažlivosti – „Má tělesná přitažlivost nějaký význam? Ano, vypadá to, že má. Existuje dost velký počet výzkumů, které ukazují, že s lidmi, které považujeme za přitažlivé, jednáme vlídněji než s těmi, které považujeme za tělesně nepřitažlivé“.
V páté kapitole je pojednáno o postojích – jejich dimenzích, jaký mají vliv na naše chování, jak se vyvíjejí, jak je možno je změřit.
Poslední kapitola je nazvána „Konflikt a spolupráce“ . Je uvedena skutečností, že se lidé k sobě nechovají jen přátelsky. Také se nadšeně účastní válek, hádají se, perou se a dokonce se i vraždí. Teorie agrese předkládá zdroje agresivity jak vrozené, tak sociální a jak už to tak bývá, dochází ke kompromisu, kombinaci faktorů. Dále jsou zmíněny předsudky, jejich vysvětlení a možnosti jejich redukce. Závěr kapitoly je věnován davovému a kolektivnímu chování.
Kniha je doplněna abecedně řazeným slovníčkem pojmů, což vždycky potěší.
Úvod do sociální psychologie nezmiňuje všechny oblasti sociální psychologie, je však dobrou ochutnávkou pro ty, které zajímají psychologické výzkumy – teoretické hledisko bezprostředně ilustrované popsaným experimentem, pro ty , kteří se nespokojí se suchým konstatováním. Po přečtení získáte představu o oblastech sociální psychologie." Michael Krs, lékař a psychoterapeut na psychosomatické klinice v Německu, 18. 3. 2003