Dva roky po svém debutu Zatracená euforie vydává mladý básník, ukrytý pod pseudonymem, svoji druhou sbírku. Je úspornější a přímější než kniha první, texty se nezdržují se zbytečnostmi, doménou a prioritou je zde provokativní stručnost. Autorův svět „ztrácí něco ze své barvy“ a spolu s básníkem žongluje s gramatickými schválnostmi, chybami, originálními „překlepy“, aby netradičně zapojil do hry i citáty a cizí jazyky. Citlivý čtenář má ve sbírce ohromnou šanci nechat se Šimonem dovést tam, kam by sám nikdy nedošel, například až na ranč 360 Bohů, až na místo zapnuté černoty očí…