Básně Kristýny Svidroňové jsou komponované do celku, jemuž dominuje lyrická mluvčí v druhé osobě a bohatý svět rostlinné říše a životodárné vody, na níž tento svět závisí: duby, břízy, olše, kaštany, smrk, zázvor, borůvky, karafiáty, pokojové rostliny, jejich tkáň a habitus, jejich listy, semena, květy, vůně a kořeny touto sbírkou prorůstají. Mluvčí se proměňuje v jejich soukmenovkyni – rozkvétá a plodí, ale také vadne, chřadne, natahuje se ke slunci, žízní. K přírodnímu světu stojí v opozici svět digitální a městský i stěny pokoje, v nichž jako by byl lyrický subjekt Kristýny Svidroňové uzavřen, držen a mezi nimiž pěstováním pokojových rostlin imitoval přírodu ve smyslu přirozenosti.