Druhá sbírka básní autorky, profesí psycholožky, jejíž psaní dlouho leželo v utajeném šuplíku. Sbírka má 2 části: Ztraceným láskám a Pocta Villonovi - tomu „nejbásnivějšímu ze všech zpustlíků“. Jeho vnitřní pravdivost a pádnost vyjádření, spojenou s úžasnou baladičností, autorka obdivovala (a stále obdivuje). Jako inspiraci svého mladého psaní ji přetavila do svých veršů, zvláště v básních nazývaných Písně (Píseň pro Katherine de Vauselles, Píseň mordýřská, Píseň rozmarná, Píseň sebemrskačská, a jiné.)
V této sbírce je několik básní také z posledních let, dosvědčujících, že šuplík skrývající verše je průběžně doplňován.